Jsem fanouškem Tronovských filmů.
Jak původní verze z roku 1982, tak chytlavé audiovizuální fetiše režiséra Josepha Kosinského Tron:
Legacy z roku 2010. To je v podstatě hlavní důvod, proč jsem se pustil
i do disneyovského animáku Tron: Povstání.
Ten je dějově zasazen mezi výše
zmíněné filmy. Respektive mezi Legacy a události popsané Flynnovým flashbackem v tomto filmu (z něhož vychází i audiovizuálně) - Grid je zcela v Cluově područí,
Tron je zdánlivě mrtev a Flynn se ukrývá v digitálním světě bez možnosti
vrátit se do reality.
Ne všechny programy však servilně
přijímají nové pořádky. Mechanik Beck začne svoji malou revoltu, která se pod
vedením toho správného vůdce (Tron, samosebou) vyvine v symbol odboje a z Becka se
stává Renegát, často zaměňovaný za Trona samotného.
Tron: Povstání je seriál, který vznikl pod značkou Disney
channel – je tedy cílený primárně na mladší publikum. Ovšem i odrostlejší
fanoušci Trona v něm dozajista najdou zalíbení, tvůrci pro to udělali
mnohé. Povstání notně rozšiřuje mytologii digitálního světa, navíc disponuje
tou pravou tronovskou atmosférou a audiovizuální vytříbeností – modrá a
oranžová světýlka podbarvená elektronickou hudbou jsou zkrátka šik.
Autor
soundtracku Joseph Trapanese se nesnaží přicházet s novými postupy a melodiemi – prostě jen
rozvíjí motivy z vynikající hudby dua Daft Punk z Tron: Legacy – a dělá
dobře.
Dá se namítnout, že je příběh Povstání poměrně naivní –
ovšem stejné adjektivum skvěle padne i k filmovým Tronům, takže je tato
poznámka irelevantní. V některých epizodách seriálek naopak překvapí svou
dospělostí – programy umírají (rozsypání na kostičky místo krve je pro udržení
nízkého ratingu prostě geniální) v poměrně vysokém tempu, smrad diktatury
se vznáší nad každou jedničkou a nulou a tvůrci si někdy dovolí více pohrát i s narativitou, kdy nevypráví příběh v jednoduché lineární formě.
Poutavé je porovnání Tron: Povstání s komiksovou-superhrdinskou
tvorbou. Právě z komiksů (případně filmových adaptací komiksů) seriál
vychází více, než je na první pohled patrné. Beckova revolta v některých epizodách připomíná Batmanovu stráž nad Gothamem, jeden díl nápadně opisuje finále
Nolanova Temného rytíře (2008). Jindy naopak Beck v obleku a helmě
renegáta zachraňuje dámu v nesnázích, již zná i ve svém civilním životě, a
je zcela patrné, že zachráněná se do Renegáta zamilovává, zatímco s Beckem ji pojí
pouze přátelství (tak jako Lois Laneová se Supermanem/Clarkem Kentem). V některých
bojových sekvencích pak snaha o frikulínský styl vyjadřování (hlášky) hlavního
hrdiny evokuje Spider-Mana.
Pravda však je, že Tron: Povstání není seriálovým počinem,
který by měl každý vidět. Je ryze oddechovou podívanou, která slušně odsýpá (19
epizod po 22 minutách je hned fuč a druhá série bohužel v nedohlednu). V druhé
polovině se bohužel uchýlí k několika slabším fillerovým epizodám a
animace nemusí vyhovovat každému, ale fanoušky Trona dozajista potěší. Jízda
světlocyklů či souboj na disky jsou stále audiovizuálně opojnou záležitostí.
Žádné komentáře:
Okomentovat