Pětihvězdí v roce 2015

Jsem sice fanoušek setavování žebříčků, ale napadlo mě, že letos se tomu vyhnu. Místo toho sestavím seznam všech těch filmů, knih a komiksů, které jsem v loňském roce viděl poprvé a obšťastnil plným hodnocením na těch oblíbených serverech - CSFD a Goodreads. Takže pokud sháníte tip na pořádnou počtenici nebo podívanou, tady jsou. 

Filmy

Co se diváckých zážítků týče, splnil jsem si obě předsevzetí - vidět 200 nových filmů (což bylo předsevzetí pro rok 2015, stejně jako rok předtím a rok poté) a vidět všechny filmy, které získaly Oscara v kategorii Nejlepší film (což bylo předsevzetí dlouhodobé). K těm Oscarovým bych se rád vrátil v samostatném textu.

Sicario: Nájemný vrah (2015)

Farář u svatého Dominika (1944)

Eso v rukávu (1951)

An Inspector Calls (2015)

Hádej, kdo přijde na večeři (1967)

Ghost Dog: Cesta samuraje (1999)

Mr. Holmes (2015)

Odtud až na věčnost (1953)

V hlavě (2015)

Rituál (1973)

Oceány (2009)

Píseň moře (2014)

Diamanty jsou věčné (1971)

Kingsman: Tajná služba (2015)

Zodiac (2007)

Údolí včel (1967)

Whiplash (2014)

V součtu jsem viděl 228 nových filmů a jen dva seriály - Kovboje Bebopa a Awake: Probuzení. Asi moc nejsem na roztahané příběhy. Ale zkouším to napravit a doháním - pomalu - své televizní resty. A že jich je.

Knihy

Jedediah Berry - Příručka pravého detektiva

Jo Nesbo - Krev na sněhu I.

Fredrick Backman - Muž jménem Ove

Komiksy

Daniel Majling - Rudo

Bill Willingham - Mýty 4: Pochod dřevěných vojáčků

Neil Gaiman - Sandman: Lovci snů

Kurt Busiek - Marvels: Zázraky

Mark Millar - Starej dobrej Logan

Grant Morrison - Arkham: Pochmurný dům v pochmurném světě

Mark Millar - Superman: Rudá hvězda

Alan Moore, Ed Brubaker - Kameňák a další příběhy

Juan Diaz Canales - Blacksad

Neil Gaiman - 1602

Co se čtení týče - stručné statistiky roku 2015 jsou:

- přečteno 66 knih a 60 komiksů, celkem 30 506 stran (jo, až takovejhle magor jsem, když přijde na statistiky)

- jedinou knihu jsem přečetl hned dvakrát: Fredrick Backman - Muž jménem Ove (takhle dobrý to je)

- 16 knih jsem přečetl v elektronickém formátu (což je přibližně 25 %), komiks pouze jeden

- 3 knihy jsem přečetl v angličtině, komiks - opět - pouze jeden (Richardson, Sakai - 47 Roninů - jo, je to tentýž jediný čtený v elektronické podobě)

A v roce 2016 ve čtení a sledování rozhodně nepolevím.

Hrdinové, o kterých se nemluví...

Dnes je to 56 let ode dne, kdy Don Walsh a Jacques Piccard (syn slavného dobrodruha, fyzika a vynálezce batyskafu Auguste Piccarda) dosáhli jako první lidé dna Mariánského příkopu. Mimo jiné objevili, že i v hloubce jedenácti kilometrů to životu pořád šlape - nalezli placatou, asi 30 cm dlouhou rybu. A ta samozřejmě musí něco žrát.

Za zmínku stojí, že v současnosti chodí po Zemi osm lidí, kteří chodili i po Měsíci. Stovky jich bylo ve vesmíru. Tisícovky na vrcholu Mount Everestu. Ale jenom dva muži, kteří byli skutečně "na dně". Kromě Walshe (Piccard je sedm let po smrti) také režisér James Cameron (Titanic - dno ho očividně přitahuje, Avatar).

Don Walsh a Jacques Piccard na dně světa

A vůbec nejzajímavější je, že zatímco Gagarinovi či Armstrongovi se na základních a středních školách nevyhnete, o Walshovi a Piccardovi zmínka moc často nepadne (já o těchto jménech slyšel poprvé právě dnes, což je samosebou také vina mého nezájmu o tematiku). A přitom jejich počin je neméně hrdinský. 

Tlak tam dole je 1 086x vyšší než atmosferický a člověk je zavřený v kovové plechovce (Walsh a Piccard v batyskafu Trieste, Cameron v batyskafu Deepsea Challenger). Jedna netěsnost či chyba a končí - tedy úplně stejně jako ve vesmíru.

Však to také Walsh a Piccard neměli bez patřičné porce dramatu. V hloubce něco přes 9 kilometrů zaslechli nemilý zvuk - prasknutí. Vyšlo najevo, že ohromný tlak nevydrželo jedno z plexiskel a od jasné smrti je chrání vnitřní ocelový plášť - a jsem si jistý, že si po návratu museli vyměnit spoďáry.

Pánové však - spoďáry nespoďáry - pokračovali v sestupu a po takřka pěti hodinách (z nichž většina se díky chladné vodě odehrála v teplotách asi 7°C) od ponoru dosáhli nejnižšího bodu na planetě Zemi. Zde strávili asi 20 minut, načež odpojili několikatunové zátěže - železné broky - a zahájili tři a čtvrt hodiny trvající cestu vzhůru.

Tak a teď už o nich víte. Není zač. 

A jasně, kapitán Picard ze Star Treku svoje jméno nedostal jen tak z legrace.