V komiksových světech se pohybuje tolik superhrdinů (a
superpadouchů), kolik jen spočítáte hvězd na nebi. Někteří jsou výtečně
vytrénovaní jedinci, jiným změnila nějaká významná událost jejich život a
dodala jim nadpřirozené schopnosti, další jsou mutanti a další zase z jiné
planety. Tisíce a tisíce superhrdinů. Ale jen jeden je Superhrdina.
S velkým S.
18.4.1938. To je datum, kdy se na pultech a v trafikách
objevilo první číslo nové komiksové série nazvané Action Comics. Na jeho dnes
již kultovní obálce je chlapík v modrém spandexu s logem „S“ na hrudi
a s červenou kápí, který v rukách drží auto. Nad hlavou, jako nějaký
Herkules. Takhle se světu poprvé představila legenda, prototyp a otec a
nejklasičtější případ ze všech komiksových superhrdinů: Superman, Clark Kent,
Kal-El.
Mimochodem, tohle číslo samozřejmě není věnované jenom Supermanovi,
obsahuje devět dalších příběhů. Pozornost na sebe ovšem strhnul primárně ten
Supermanův, jak dokázala také historie (po těch ostatních dnes neštěkne ani
geek). A to tak, že po prvním nákladu v množství 200 000 kusů se
doslova jenom zaprášilo. Přitom se odhaduje, že do dnešního dne přežilo mezi 50
a 100 sešitů – i to je odpověď na otázku, proč je tenhle komiks nejdražší na světě. Jeho cena se
v aukcí pohybuje kolem 2-3 milionu dolarů. Jeden 64 stránkový sešit tak
stojí víc, než kolik většina lidí na světě vydělá za celý život.
Kdybyste si jím chtěli zalistovat alespoň virtuálně, můžete
si posloužit zde (v AJ): http://www.reading-room.net/Action1/Action1P01.html
Kdo stojí za tvorbou nejikoničtějšího z hrdinů? Spisovatel
Jerry Siegel a kreslíř Joe Shuster, dva kluci (v době vydání prvního Supermana
jim nebylo ani 24 let), potomci židovských přistěhovalců. Právě to se logicky
promítá i do DNA hrdiny, koneckonců jde o přistěhovalce, který se snaží
integrovat do americké kultury, což se mu nakonec podaří tak, že je její
hvězdou. Aluze na Mojžíše (děťátko poslané do jiného světa) je také poměrně
zřejmá, byť v posledních letech se ze Supermana úspěšně stává hrdina více
Ježíšovského tónování.
Není bez zajímavosti, že Superman, tak jak jej známe, byl
jejich až druhou postavou s tímto názvem – v roce 1933 vyšel ve
třetím díle Siegelova fanzinu Science
Fiction představili záporáka se stejným jménem, který byl holohlavý,
geniální a telepat k tomu. Úspěch neměl, a tak nebyl problém jméno použít
znovu. A jistou charakteristiku původní postavy věnovat jinému padouchovi
s holou hlavou a antipatiemi k hlavnímu hrdinovi „nové“ série.
Hned v prvním sešitě dostal Superman některé typické propriety,
které mu zůstaly v prakticky nezměněném stavu dodnes: mimozemský původ a
lidské adoptivní rodiče, ohromná síla a rychlost, chuť pomáhat slabým a
bezbranným a vlastně vůbec komukoliv, kdo je v trablích, čest, zpracování
kostýmu s rudými trenkami navrchu (inspirace cirkusovými siláky) a Lois
Laneovou. Už od začátku je známé také jeho alter-ego, ne zcela obratný novinář
Clark Kent.
Mnohých dalších nabýval až v průběhu roků – včetně
kupříkladu létání (v prvních sešitech jenom krutopřísně skákal, kupříkladu přes
mrakodrapy – krásná pocta tomuto létání je udělaná ve Snyderově Man of Steel, kdy Superman s tváří
Harryho Cavilla, nejprve také jen tak „hopsá“, než se poprvé pořádně rozletí) a
definice dalších superschopností, Lexe Luthora, sestřenky, psa, dalších obvyklých
sidekicků, nemesis a padouchů a vedlejších postav, či detailněji rozepsané
kryptonské historie. Nebo třeba Justice League, týmovku, ve které se
nejoblíbenější superhrdinové DC dali dohromady k potírání padouchů, na
které jako jednotlivci nestačí – poprvé v roce 1960.
Za osmdesát let Superman prošel mnohými dobrodružstvími, ať
v hlavních, nebo v alternativních vesmírech (výjimečně dobrý je ten
v komiksu „Rudá hvězda“, ve kterém Superman přistane v sovětském
Rusku a pracuje tak pro tamní diktát). Mnohokrát zachránil svět, Galaxii nebo
celý vesmír, párkrát se zamiloval, občas dokonce i oženil… nebo i zemřel. Svedl
bitvy s plejádou padouchů (s mnohými opakovaně), příležitostně i
s vlastními přáteli. Občas prohrál, většinou vyhrál.
A ne vždy tomu tak bylo pouze na stránkách komiksu – už od
čtyřicátých let si svými dobrodružstvími podmaňoval posluchače rádií, stejně
tak i diváky filmové a televizní v animáčích slavného Fleischerova studia,
kvůli nimž se naučil létat – bylo totiž snazší jej naanimovat při letu než při
skoku. První hraný spatřil světlo světa v roce 1948 (hrál jej Kirk Alyn),
za tu dobu jej ztvárnilo hned několik herců v čele s Christopherem
Reevem z adaptací Richarda Donnera a současným Henrym Cavillem.
Ne každému z nich přitom přinesl štěstí – dokonce se
traduje, že existuje jakási „Supermanova
kletba“: George Reeves spáchal sebevraždu, Christopher Reeve byl
paralyzován po pádu s koně, Lee Quigley, který hrál Supermana-dítě ve
filmu z roku 1978, zemřel jako čtrnáctiletý. A mnozí další herci nedokázali
po ztvárnění Supermana svou kariéru dále rozvinout.
Jakousi neoficiální Supermanovou kletbou je i fakt, že není
vůbec snadné jeho příběhy psát. Těžko totiž nastolit drama kolem hrdiny, který
je prakticky neporazitelný a povahově ohromný skautík. Několik autorů ukázalo,
že nemožné to není (Geoff Johns, Grant Morrison, Mark Millar, Alan Moore, Mark
Waid…), mnohem více si jich na něm však vylámalo zuby.
Na každý pád Superman dodnes zůstává onou „výkladní skříní“
vesmíru DC komiks. Jedním z nejslavnějších a nejznámějších symbolů
popkultury (v tomto směru mu z komiksáků můžou konkurovat pouze Batman a
Spider-Man). Postavou, která prožila Zlatý i Stříbrný komiksový věk, byla
symbolem naděje i nástrojem propagandy během Druhé světové války (ostatně,
s Hitlerem a Stalinem Superman zatočil ještě dříve, než se američané do
války vůbec zapojili: strana
1, strana
2), byla ztělesněním žánru a stála i u zrodu moderních grafických románů a
dospěláckých komiksů (byť v ne úplně kladné roli v Návratu temného rytíře Franka Millera).
Ale hlavně je tím, který bude už navždy známý jako první
velký Superhrdina.