To jsem takhle jednoho dne vzal
ženu na souřadnice, kde moje peněženka vždy nejvíce pláče. Pražské ulice
Jungmannova a Vodičkova, vážení, kde leží knihkupectví-komiksárium Krakatit,
slušná čínská restaurace (ta blíže k Lazarské – naopak ta směrem k Jungmannově
náměstí je hrozná) a skvělý (nejen) bazar s DVD, Blu-Ray, cédéčky,
gramodeskami a videohrami.
V Paláci Adria,
monumentálním rondokubistickém sídle podle návrhu architekta Pavla Janáka (jak
praví wikipedie) na rohu Jungmannovy a Národní, se schovává i malé, milé a
oblíbené Divadlo Bez zábradlí, které jako první soukromé divadlo u nás (jak
praví wikipedie) založil v roce 1990 jeho dnešní principál Karel Heřmánek,
nejlepší ďábel mezi českými herci (k tomu se vrátíme).
A jelikož je žena (jak označuju
přítelkyni) člověk mimořádně kulturně založený, přemístili jsme se k tabuli
s programem Divadla Bez zábradlí a hledali nějaké termínově blízké
představení, které by nás zaujalo.
Ani jsme se nemuseli rozhodovat,
hádat a přít (jak to občas děláme, když si jdeme pustit film, znáte to),
jubilejní stá repríza 2x Woody Allen byla jasná volba. O stovku samo sebou
nešlo. Jsme však oba fanoušci filmů nejslavnějšího newyorkského neurotika,
představení zahrnuje plejádu skvělých českých herců – v čele s maestrem
Heřmánkem, jehož jsme v časopisu Pevnost nedávno zařadili do žebříčku
nejlepších filmových satanů jakožto jediného Čecha hned na čtvrté místo.
Neděle 30. 3., 19:00, řádně
načančaní sedíme v šesté řadě drobného divadla, první Woodyho aktovkaRiverside Drive - začíná.
Prostá scéna – molo napříč
pódium, lavička a popelnice. Tato minihra disponuje skvělými slovními výměnami
a hned dvěma zápletkami – zaprvé nevěrným manželem (Woodyho veleoblíbené téma),
zadruhé spisovatelem s autorským blokem (Woodyho veleoblíbené téma), který
ukradl námět, jež vyslechl v parku. Bohužel psychopatovi.
Bohudík psychopatovi. V podání
Karla Heřmánka je postava Freda, chlapíka s doktoráty, který pracoval pro
reklamní agentury, než se „hodil blázen“, démonická a šťavnatá. Fredův život se
smrsknul na tašku s pistolí a pytlíkem prášků a utkvělou představu, že by
se s ním měl hlavní hrdina, spisovatel Jim, který ukradl jeho námět, o
svůj úspěch rozdělit.
Jim prochází nejen tvůrčí, ale i
manželskou krizí, obé řeší podvodem. Na břehu řeky Hudson, kde se příběh
odehrává, se má sejít se svou milenkou Barbarou a jejich půlroční vztah, který
Jimovo svědomí nedokáže unést, ukončit. Jenomže Barbara je semetrika, která
Jima rozhodně nenechá odejít tak snadno.
Jim a Barbara : Josef Carda a
Dana Morávková. Vedle vynikajícího Heřmánka působí jako dva školáčci, kteří
recitují básničky na besídce. Morávková je afektovaná a prkenná, Carda ukazuje,
že zahrát postavu neurotika (a lunatika), tolik obvyklou pro příběhy Woodyho
Allena, je mnohem těžší oříšek, než se zdá (ostatně, ve filmech si s ní ne
jedničku poradili akorát Owen Wilson v Půlnoci v Paříži a především
Jesse Eisenberg v jedné z fresek Do Říma s láskou – ostatně,
Jesse má s upovídanými neurotiky bohaté zkušenosti a je to poloha, která
mu svědčí nejvíc). Je na svou roli zkrátka moc sebejistý. Nekoktá, jeho hlas se
netopí ve vlnách nervozity – naopak jej často zdvihá směrem ke křiku.
Druhá hra, Old Saybrook, je
podstatně… hravější (Což je u hry divné, co?), co se děje týče. Opět sice kombinuje prvky nevěry a
autorského bloku, absurdně v ní však ožívají postavy divadelního
dramatika. Jelikož však nedisponuje tradiční Woodyovskou postavou (alespoň do
chvíle vpádu postavy autora v podání Heřmánka), spíš jen hromádkou
karikatur, nesetkáme se s problémem, že by ji někdo hrál neobratně. Díky
čemuž je hra sice méně vtipná co do dialogů, zato lépe herecky podaná. A zakončená (i s písní
na rtech).
Vzato kolem a kolem, 2x Woody
Allen je skvělý program pro 2 hodiny odpočinku, relaxace a pobavení, ale s jinými
představeními, či snad mistrovými filmy se popasovat rozhodně nemůže.
