Rating jako sprosté slovo

Přinejmenším pro filmové fanoušky, filmová studia a producenty a vlastně vůbec kohokoliv zainteresovaného ve filmovém průmyslu vyjma americké ratingové asociace MPAA a ostražité rodiče, kteří se nad absurdností toho všeho nestihli zamyslet.

MPAA (Motion Picture Association of America) je nezisková organizace sídlící ve Washingtonu D.C., která byla založena, aby chránila zájmy tzv. „Velké šestky“ hollywoodských studií (do ní se dnes řadí Buena Vista, Columbia/Sony Pictures, Paramount Pictures, 20th Century Fox, Universal a Warner Bros). Byla založena ve dvacátých letech minulého století a jejím prvotním zájmem bylo udržení finanční stability Hollywoodu kvůli zvýšení šance na vstup investorů z Wall Street.

Postupem času však získávala další zaměření – dnes kupříkladu pracuje jako lovec pirátů. A hlavně coby nechvalně proslulý cenzor.

Z Asociace totiž vychází deseti až třináctičlenná rada, která určuje přístupnost, jaké jednotlivé snímky získají. Proti přístupnosti nic nemám, potud je všechno správně. Paradoxní však je, že tato rada není složená z filmových odborníků, nedejbože vědců, ale dle definice pouze rodiči, kteří jsou dost vyzrálí na vcítění se do ostatních rodičů a jejich zájmů co se dětské přípustnosti na filmy týče.

Ty rozdělují filmy do pěti skupin podle toho, kolik explicitní sexuality, násilí, vulgarismů, projevů deviací či konzumací alkoholu a drog obsahují.

Těmi skupinami jsou:

• G – prakticky dětský film, ovšem ani akční animáky, v nichž si to na bezkrevnou chundelatou férovku rozdávají tygr s kung-fu pandou, jej nemají šanci získat.
• PG (doporučen doprovod rodičů) – akce (stále bez krve) v menší míře přístupná, ale větších výstřihů nebo šťavnatého jazyka se nedočkáte
• PG 13 (varování pro rodiče) – téhle kategorie se snaží dosáhnout naprostá většina dnešních filmových tvůrců pod vlajkou hlavních studií. Proč? Stále ještě jde o bijáky, na které mohou i děti, tedy celé rodiny, a tím pádem mají (podle hlav těchto studií) větší šance na ekonomický úspěch. Díky tomu jsou zranění v Hunger Games, novém RoboCopovi, Pirátech z Karibiku či X-Menech bez krve (což třeba RoboCopovi notně ubírá, áno?), zároveň je tolerováno jen minimum sexuality a ještě méně vulgarismů: v praxi je to zhruba jedno slovíčko „Fuck“. Tohle omezení se dá ovšem i krásně využít, když jej kupříkladu v X-Men: První třída scénárista a režisér Matthew Vaughn vložil do úst Wolverinovi, který je na plátně prakticky jen proto, aby magické F-slůvko mohl říct. A Fuckuje mu to na výbornou.
• R (mládeži zakázáno) – přístup od 16 let slibuje mnohem šťavnatější hody. Krev, lehká erotika, vulgarismy…
• NC-17 – do sedmnácti let nesmí mládež chodit na ty nejbrutálnější filmy (tvrdé korejské horory s propichováním očí, Kill Bill či Americké Psycho), stejně tak ani na porno. A teď jim vysvětlujte, jak to dělají motýlci.

Na tom všem nejabsurdnější je rozhodně snaha studií dostat PG 13, díky čemuž jsou akční scény bez špetky krve, nebo se akt zabití odehrává mimo záběr, nebo je krev zkrátka a dobře obcházena. Tron: Legacy? Postavy jsou digitální, takže je můžete rozprášit na kostičky. Pán prstenů? Jasně, zelená krev z useklých skřetích hlav je taky „ól rajt“.

Bradavka? Odstup, Satane!

Elegie za kozy

A teď se dostáváme k tomu, proč jsem se do tohohle elaborátku pustil. K tomu, co mě sere.

Američtí rodiče svým dětem zakazují sexualitu, ale vulgarismy a brutalita jim zase tolik nevadí. To člověka přivádí k myšlence: kde to sakra jsme? Takže je v pohodě vidět usekaný končetiny a přestřelky na každém kroku (všimněte si, kolik odpoledních televizních seriálů ve skutečnosti ukazuje násilí, drogové závislosti a velice krajní řešení životních situací), ale trocha toho rozpustilého laškování už je za hranou? Ve finále se pak může stát tohle: MPAA zakázala nový plakát na druhé Sin City: Ženská, pro kterou bych vraždil. To bude Rkový, tedy nepřístupný film. Důvod, proč zakázala plakát? Přílišná nahota herečky Evy Greenové na něm. Jop, tou nahotou je myšlena viditelnost překrásných křivek jejího hrudníku. Ale všimnete si třeba bradavek? Ne, protože na tom plakátu nejsou. A to je má Eva moc pěkné, mimochodem.

Pro porovnání přikládám (po vzoru jednoho zahraničního serveru, který natrefil ten správný kontrast) plakát k druhému dílu série Saw, rovněž s Rkovou (ne)přístupností. Plakát s uřezanými prsty a pilou. Plakát, který MPAA schválilo. Je zřejmé, jaká je to celé špatná ironie? Být čerstvým teenagerem, co by vás narušilo víc? Řekl bych, že obliny hrudníku to nebudou, obzvlášť když na vás KOZY promlouvají z každé druhé obálky magazínu, titulky bulváru nebo reklamy na krémy a jinou drogerii.

Chápete? Nepřístupný je TENHLE detail!

V dnešní, mediální společnosti však neexistuje nic takového, jako negativní reklama, a tak i zamítnutí SinCitovského plakátu filmu paradoxně prospělo: všimlo si jej díky tomu mnohem více lidí, než kdyby jenom tak prošuměl.

Update: stačilo velice málo a MPAA plakát schválila, viz: