Poprvé v životě jsem překládal z angličtiny báseň. Na padesátou část rozsáhlé poemy Lorda Tennysona mě upozornila její přítomnost ve filmu Hellboy 2. A k překladu "donutila" její nádhera. Pokusil jsem se překládat co nejvěrněji (včetně abba veršového schématu).
Při mně stůj, až pohasne můj svit,
až ztichne mi tep a nervy křičí
a pálí; až srdci bití se vzpříčí,
až kola života poznají klid.
až ztichne mi tep a nervy křičí
a pálí; až srdci bití se vzpříčí,
až kola života poznají klid.
Při mně stůj, až na skřipci nataženy
v bolesti mé smysly zradí důvěru
a čas, prach rozházený do všech směrů,
a život, hněvem živené plameny.
v bolesti mé smysly zradí důvěru
a čas, prach rozházený do všech směrů,
a život, hněvem živené plameny.
Při mně stůj, až pramen mé víry vyschne,
a muži, mouchy loňského jara, jež
kladou vejce, bodají a bzučí též,
než smrt jejich věznění utne.
Při mně stůj, až se vytratím
do míst zhmotnělého děsu,
kde na ztemnělém útesu
nastane soumrak věčných dní.
a muži, mouchy loňského jara, jež
kladou vejce, bodají a bzučí též,
než smrt jejich věznění utne.
Při mně stůj, až se vytratím
do míst zhmotnělého děsu,
kde na ztemnělém útesu
nastane soumrak věčných dní.
Žádné komentáře:
Okomentovat