Hele, já nechci být za nositele špatných zpráv, ale všimli
jste si, jak málo je v poslední době v kinech fantazáren?
V probíhající dekádě se s nimi pytel rozhodně neroztrhl – a když už
se nějaký objevil, nedosáhl kvalit, aby se stal nesmazatelnou klasikou žánru.
Filmová studia teďka jedou na jistotu, to je do očí bijící kladivem (Thorovým).
Frčí komiksovky? Vytvořte jich víc, dokud se jimi trh nepřesytí. Roboauta trhla
miliardu? Sežeňte tlupu scénáristů a nechte je napsat pětici pokračování...
Občas se sice najde nějaký odvážlivec, který narve nemalou
kopu prachů do nějakého sympatického fantasy projektu, ale jelikož si nejspíše
nepřečetl scénář, mnohý takový projekt dopadl nedobře kvalitativně i tržebně a
producenti tak mají ještě více staženou řiť z myšlenky na investice do
fantazárny. Začarovaný kruh.
Kromě Hobita a Fantastických zvířat, kteréžto tituly měly výdělky
tak nějak jistý, se kapsy hlavounů na těchto filmech moc nenapakovaly – třeba
Warcraft na sebe vydělal jentaktak, 47 Roninů byl propadák (i přes svou
béčkovou sympatičnost), loňský Král Artuš: Legenda o meči v podstatě to
samý. Dokonce i Pirátům tak nějak došel rum.
A je jenom otázkou, jestli je dobře, že jakousi pověst žánru
zachraňují pouze animáky – a to jak ze západu či z Evropy, tak
z východu. Na anime byl spoleh tak nějak vždycky, Hollywood se
v tomhle směru v poslední době taky notně polepšil, a tak se fanoušek
ze všeho nejvíc těší, až bude moci vytáhnout ratolest na další pecku.
Ale, slovy klasika: Není to málo, Antone Pavloviči?
