20+1 nejlepších filmů dva-desátejch let (so far)

Přečetl jsem si v online verzi magazínu Rolling Stone čtenářský výběr dvacítky nejlepších bijáků desátých let 21. století. (Desátá léta - zní to mnohem divněji než třeba zlatá šedesátá, že?) A jak to u žebříčků vybíraných širokým publikem bývá - je to nebetyčná srágora.

Nejenže v něm figurují filmy, které jsou „jen zábavné“ (Avengers, Guardians of Galaxy), „jen Oscarově nudné“ (12 let v řetězech, American Hustle) nebo prostě jen plné hloupostí (Temný rytíř povstal), ona i ta pořadí jsou taková dost pofidérní. Rozhodnutí udělat si vlastní žebříček (což je můj převelice oblíbený formát) na sebe tedy nemohlo nechat dlouho čekat.

Zaujalo mě: Žena, která chrání dnešní bojovníky

Para-aramidová vlákna. Většině z vás toto označení mnoho neřekne. Ovšem příslušníci ozbrojených složek a fanoušci akčních filmů jistě budou znát jejich druhý název: kevlar. Materiál přibližně pětkrát silnější než ocel.

Nejznámějším využitím této látky je bezesporu výroba neprůstřelných vest. Nebo výztuží do letadel či nádrží Formule 1. Co už se však o kevlaru příliš neví, je skutečnost, že pod jeho vznikem je nejvýrazněji podepsána ženská ruka.

Stephanie Kwoleková

Zlatá šedesátá

Laboratoře, věnující se vývoji polymerů a syntetických materiálů, měly v šedesátých letech minulého století doslova zlatý věk. Objevy byly objevovány jako na běžícím pásu - stejnou rychlostí jako patenty patentovány.

V laboratořích společnosti DuPont tehdy pracovala Stephanie Kwoleková (1923 - 2014), tichá dáma s bakalářským titulem z chemie, která se ke svému místu dostala jednoduše proto, aby si vydělala na studia medicíny. V roce 1946 absolvovala pohovor - a to dosti netypickým způsobem, když na klasickou frázi: „My se vám ozveme,“ odpověděla, že nabídku potřebuje hned. A tak ji dostala. A brzy nato zjistila, že právě laboratoř je to její místo.

Jejím cílem bylo objevení vlákna, které by zesílilo pneumatiky automobilů. Po takřka dvaceti letech od nástupu do DuPontu však narazila na něco docela jiného.

„Výsledek byl neobvyklý - málo viskózní, zakalený se vzhledem podmáslí. Konvenční polymerní roztoky jsou obvykle čiré nebo průsvitné a mají viskozitu zhruba jako melasa. Moje řešení vypadalo jako disperze i po filtrování přes jemné filtry.“

Právě vzniklý krystalický roztok polymerů, který spíš než průsvitný med připomínal zředěné mléko, se stal základem pro kevlarové vlákno. Materiál, který dnes chrání policisty, vojáky, hasiče, dokonce i vás - je obsažen ve stavebních materiálech i v hubicích u benzinek.

„Nemyslím, že vám může cokoliv přinést takové uspokojení a pocit štěstí, jako zachraňování lidských životů,“ řekla kdysi Stephanie Kwoleková, nenápadná dáma, která těch životů zachránila více než kdokoliv jiný.