(minirecenze) - Expendables 3

 

Ej, Postradatelní doopravdy začínají být postradatelnými. Hravost a lehkost prvního dílu už je v konečníku. 

Ze strany stabilních herců série to přestává být vychutnané, jako by si svou účast už tolik neužívali - v o to větším kontrastu pak stojí nové postavy, jejichž představitelé jsou jediným svěžím dechem filmu - Gibson válí, Banderas je sympaťák a Harrison Ford si zatrénoval na návrat do role Hana Sola. Ti ostatní? Spíš zatuchlý prd. Navíc s nedostatkem prostoru, kvůli zcela zbytečné linii s mladou generací. 

Hledat v Expendables příběh je samozřejmě kokotina, ale copak bychom nemohli dostat alespoň tučnou akci a pořádné hlášky? Kromě pár standardních narážek na životy herců (osvobozování Snypesova "Doca" z vězení, kterýžto svůj pobyt zde odůvodňuje daňovými úniky) dostanete jen cheesy hlášky typu: "Chlapi," (poté, co mladá judistka zmlátí... chlapy) nebo ještě hůř: "Já jsem Haag." (poté, co Sly v pofidérním závěru zmlátí Gibsona).

Akce rovněž bez nápadů, dokonce nedojde ani na pořádný přesdržkování. Proč Jet Li jen střílí? Já chci, kurva, kungfu! Rovněž Statham je zoufale nevyužitý - a přitom to byl on, kdo podle mě táhl předchozí díly. Ovšem stejně tak filmu chybí i ta šťavnatá brutalita jedničky (třeba legendární kosení nepřátel megakvérem v úzké chodbě) a PG-13 rating je prostě kravina. Tohle je film pro nás starochy, ne?

P.S.: Dostal Arnold vůbec scénář ke správnému filmu? Ani trochu to tak nevypadalo. A třicátej osmej detail na Slyovu křivou držku ničemu taky nepomáhá.

Hodnocení: 40%

Rukopis kutnohorský

Není u nás mnoho krásnějších měst, než je Kutná Hora. Dvacetitisícové město ve Středních Čechách ohromuje především svými památkami, díky nimž je i na seznamu Unesco.

Chrám svaté Barbory (pro mě osobně česká Notre Dame), Kostel sv. Jakuba, barokně-gotický Kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele z dílny Santiniho či proslulá Kostnice (na to, že je tu hlava na hlavě, je v ní poněkud mrtvo - což není divu, podíváte-li se na zatraceně strašidelného "anděla", který na si hoví mezi lebkami). Působivé památky v nevelkém městě s poklidnou atmosférou. Můj foťák si užil.

Žádná z nich se ale nemohla rovnat restaurantu Dačický, který je poblíž „Barborce“. 

Milé a oku-milé servírky v něm v podstatě představují jen pověstnou třešničku na dortu. Slušná nabídka piv také není hlavním důvodem tohoto příspěvku. Tím je totiž kuchyně. 

Jen z jídelního lístku se sliny sbíhaly do slušného řečiště. Skvělé polévky a nabídka hlavních jídel taková, že měl člověk doslova problém něco vybrat. Nakonec jsem zvolil lahodně znějící Kančí guláš s brusinkami a perníkovými knedlíky. A neprohloupil. Žádná z krás Kutné Hory v tu chvíli nemohla zastínit obsah mého talíře.

Mňamka s hvězdičkou. Můj žaludek si užil.