Vztahová telepatie

Jste, nebo jste někdy v minulosti byli, ve vážném, spokojeném a dlouhém vztahu? Nebo máte skvělé vazby s rodiči? A zjistili jste při tom, že jste telepaté?

Tak tak, telepatie. Slovo, které patří většinou do brakové literatury nebo komiksovým postavám. Čtení mysli a komunikace skrze myšlenky. Na první pohled ohromná fantasmagorie.

Než se kolem vás a vašich bližních začnou dít věci, které při bližší reflexi zcela jasně vypadávají z kolonky „náhoda“.

Tak například: při jakékoliv činnosti vás napadne svým blízkým (nejčastěji partnerovi či partnerce) zavolat nebo napsat smsku. Zalovíte po mobilu a přibližně v tu samou chvíli CINK! Hovor nebo zpráva od člověka, jemuž jste zrovinka chtěli volat/psát. Poprvé tomu ani nevěnujete pozornost, po několikáté „náhodě“ si tím však hlavu jistě potrápíte.

Nebo z jiného soudku: rozhovor „beze slov“. Ta chvíle, kdy v podstatě ani nemusíte mluvit, naprosto jasně totiž víte, co si váš protějšek myslí a co cítí. A nejen to, vám je rovněž jasné, že on/ona ví totéž o vás.

Nedávno jsme šli s přítelkyní po ulici, proti nám atraktivní žena. Přítelkyně ví, že se za takovými rád otočím (očima to není nevěra) - pravda, dělát to poněkud okatě, nicméně, kdybych vrhl jenom tajný a kradmý pohled, tak tím v podstatě lžu, nebo? Každopádně mě za to špičkuje. Nikoliv žárlivě, spíše s humorem (ač jsem si jistý, že ostýnek žárlivosti v tom vězí také).

Lhal bych, kdybych řekl, že jsem neměl v plánu se otočit. S jistotou jsem v tu chvíli však věděl, že mě můj poklad bedlivě sleduje. A tak jsem se neotočil. Tím však záležitost ani zdaleka neskončila.

Během okamžiku mi totiž bylo jasné, že přítelkyně VÍ, že jsem se neotočil jen kvůli vědomí, že přesně na to čeká (ano, začíná to být trochu komplikovanější - já zvěděl, že ona věděla, že já věděl, že ona věděla...). Upření pohledů na sebe a smích. Co jiného mohlo následovat? Proběhl mezi námi rozhovor beze slov.

Takových případů je s přibývajícím časem, který spolu dvojice tráví, stále více. Synchronní vyslovení stejných slov, myšlenek, nápadů... Shoda ve výběru filmu, který si večer pustíte, dialogy tak osekané, že jim nikdo kolem vás nemá šanci rozumět:

„Tohle je-“

„Já vím.“

„A co-“

„Uvidíme.“

Nepřisuzuji tyhle situace nějaké superschopnosti nebo snad magii. Spíše zažité frázi: „Jízda na stejné vlně.“ Čím jsou si dva bližší, tím se zákonitě musí sbližovat i jejich uvažování. A po jisté době toto sblížení mozků vyjde najevo.

Dnes už se nedivím, když mi zavolá v tentýž moment, kdy mám rozepsanou zprávu pro ni určenou.