Nejde však o trend poslední sezóny. I v dřívějších ročnících Sparťané ostrouhali v nejméně vhodný čas - s Žilinou či Häckenem v kvalifikační fázi Ligy Mistrů. Häckenem se však „švédský černý mrak“ nerozplynul. Letos jsme ve stejné části nejproslulejší týmové soutěže světa vypadli s jiným „Tre Kronor“ týmem - Mälmem. Brána Ligy mistrů tak zůstává na další rok (a že jich už bylo!) zavřená, zatarasená a ustřežená vikingy. A my museli vzít zavděk jejím menším sourozencem, Evropskou ligou.
V půli sezóny pak Sparťané vyhořeli v souboji se svým největším konkurentem, Plzní, za níž těsně zaostávají v boji o čelo ligové tabulky. Možná se mohli vymlouvat na „rozpolcenost“, narozdíl od Plzně totiž bojovali na dvou frontách.
Za což byli dozajista rádi.
Výmluvy však padly v posledním mači podzimu sezóny. Po poměrně slušných výkonech ve skupině Evropské ligy (výhra doma s Berns, remíze tamtéž s Neapolí a dvě jasné výhry nad Slovanem Bratislava) přišlo finální utkání o postup do jeji jarní fáze se švýcarskými Young Boys Bern. Nutno podotknout, Sparta měla výhodnější pozici, v tabulce byla bod před YBB a k postupu jí tedy stačila remíza.
První hořkou zprávou ještě před samotným utkáním bylo nenasazení zraněného kapitána Sparty a jejího nejlepšího (a mnohdy vlastně i jediného) střelce, Davida Lafaty. Druhou fakt, že se hraje na umělé trávě, na niž české kluby rozhodně nejsou zvyklé (což je znát především v obratnosti pohybu).
Třetí pak skutečnost, že když už se jednou z deseti útoků Sparta dostala na dostřel soupeřovy branky, zazázračil brankář Švýcarů. Nebo hráči v rudém poslali míč do míst, které si s brankou soupeře rozhodně netykají. A navrch měla sparťanská obrana v jistých chvílích den otevřených dveří, což jen díky parádnímu výkonu brankáře-hasiče Štěcha dlouho neskončilo tragédií.
Co tak nedokázali Švajcové z Bernu ze hry, zvádli penaltou. Trochu přísnou, pro nás trochu smolnou (Štěch si na pumlíč sáhl), trochu nemile moc mezi třemi tyčemi a za brankovou čarou. Patnáct minut před koncem.
Úkol zněl jasně - nahnat VŠECHNO, co má nohy na svém místě, do útoku. A málem to vyšlo. Nebýt dalšího mega-hustě-super zákroku Mvoga po Hušbauerově hlavičce. A mega-hustě-pokřivené mušky Holka, který z metru přestřelil, snad v mylném dojmu, že hraje fotbal americký.
Při úporné snaze o útok a s tím související dokořán otevřenou obranou je druhý banán v podstatě jen otázkou času. I ten si Štěch nakonec - za svůj výkon notně nezaslouženě - utrhl.
Evropská sezóna pro nás tak končí a s ní i čas výmluv. V domácí lize už MUSÍME jen vyhrávat a skončit na jejím peletonu. A naučit se těžké zápasy - ty nejsou v nohách, ale v hlavách. Nebo se po dnešku notně rozkymácená lavička pod trenérem Lavičkou převhrne.
A to nechce žádný příznivec letenského klubu.
Žádné komentáře:
Okomentovat