Nepatřím mezi obvyklé návštěvníky
klubových koncertů. Nemyslím si, že mi dobrá atmosféra (která není nutně pravidlem)
stojí za mačkání se a povětšinou horší poslech, než doma z alba. Tím
samozřejmě nekritizuji oblíbenou kratochvíli fanouškům takových akcí. Každému,
co jeho, žejo.
Příležitost vidět na vlastní oči
Yanna Tiersena, to je však jiné kafe. Geniální hudebník, multiinstrumentalista
a autor, který podle statistik last.fm představuje moje posluchačské numero uno
– to je výzva, na kterou nemůže říct ne ani zapálený asociál a odpůrce davů jako
já.
 |
| S maestrem Tiersenem - já jsem ten, kdo se na společné setkání šklebí více |
A dobře jsem udělal.
Tiersen v Roxy představil
svoje poslední album Infinity, oslavu moře a kamenů. Jeho studiová alba se od
legendárních soundtracků k Amélii z Montmartru či Good Bye, Lenin!,
díky nimž se k Tiersenovi dostala bezesporu většina návštěvníků koncertu, snad
ani nemohou lišit víc, což ale skutečného fanouška Yannovy tvorby jen těžko
překvapí.
One-woman-band entreé Tiersenovi předskočila
zpěvačka Tiny Feet, jejíž debutovou desku Yann produkoval. Její představení
bylo psychedelické a industriální a po několika skladbách ubíjejícně monotónní.
TinyFeetiny skladby navíc jako by většinou končily v nejlepším.
Což naprosto neplatí o
Tiersenovi, jehož hudba a charisma prostupovala obecenstvem. Program hlavního
hrdiny večera byl barvitý: vedle tíživé melancholie se objevovaly skladby
energické a punkové, skladby z poslední desky protknuté některou z variací
na oblíbená témata. Tu nastoupily beaty, jinde netradiční nástroje (ne však v rámci
Yannovy tvorby) jako xylofón či zvonkohra, tamhle housle, škoda jen, že
akordeon nechal Tiersen doma. Hudba přesto zcela vládla a člověk si v tom davu
po intimnější atmosféře posteskl jen párkrát.
Bez zajímavosti nebyla ani druhá
část programu, věnovaná syntezátorovému projektu ze 70. let Kosmischer Laufer.
Přestože nepatřím mezi fanoušky elektronické hudby, spojením hudby a světel šlo
o působivou show.
A na závěr přídavek v podobě
rychlé, punkrockové tečky.
Přestože Tiersen nezahrál moje nejoblíbenější
skladby (Monochrome a Kala), z koncertu jsem odcházel nadšený.
I proto, že jsem mu o absenci
těchto skladeb v programu mohl říci osobně, neboť Yann stál u stánku s deskami
a merchandisingem, kde se ochotně podepisoval a fotil.
Žádné komentáře:
Okomentovat