O psaní: John August - Jak napsat scénu

John August je hollywoodský scénárista, který na mnoha projektech spolupracoval s kultovním režisérem Timem Burtonem. Má tak na svém kontě scénáře ke skvělým filmům jako Velká ryba nebo Mrtvá nevěsta.

Jeho rady se tedy týkají především scénáristiky. Ovšem vhod přijdou dozajista i spisovatelům. 

1.       Přemýšlejte: Co se musí v této scéně stát?

Mnoho scénáristických příruček vám řekne, abyste se zaměřili na postavy a jejich motivace. To je špatně. Postavy nejsou zodpovědné za příběh – vy jste. Pokud by postavám bylo dovoleno řídit svoje scény, většina z nich by se prostě vyhnula konfliktu a filmy by byly ubíjejícně nudné.

Správné otázky nejsou, „Co by se mohlo stát?“ nebo „Co by se mělo stát?“ ale pouze: „Co se musí stát?“ Pokud jste si napsali osnovu, je ideální čas se na ni podívat. 

2.       Přemýšlejte: Co se stane, když tuto scénu vynecháte?

Představte si, že stříhač zachybuje a omylem vyhodí vaši scénu. Bude film i přesto dávat smysl? Pokud je odpověď na tuto otázku ANO, v tom případě tuto scénu nepotřebujete a neměli byste se s ní párat.

„Ale je tak dramatická!“ říkáte si. „Ale je tak zábavná!“

Smůla. Přidejte to drama nebo vtip do scén, které jsou pro film doopravdy důležité. První věc, kterou se naučíte při práci na filmech je, že cokoliv může být vystřiženo, bude vystřiženo. Takže dejte svůj nejlepší materiál do momentů, které ve filmu definitivně zůstanou, až bude hotový. 

3.       Přemýšlejte: Kdo musí ve scéně být?

Scénáře jsou často přecpány charaktery, které v nich nemají co dělat. Ale jelikož jsou slova malá, je snadné přehlédnout, že pan Hammersmith nic neřekl nebo neudělal na celých pěti stránkách. A pokud doopravdy nic nedělá, zbavte se ho. 

4.       Přemýšlejte: Kde se scéna odehrává?
Nejohranější prostředí pro scénu je obecně to nejméně zajímavé, takže tolik nespěchejte v umístění své scény na policejní ústřednu, do obýváku nebo na parkoviště. Vždycky zvažte, co by ve scéně mohly postavy dělat, i když to není ústředním tématem scény. Moment sblížení otce a syna bude působit jinak na jatkách, než na parketách bowlingového turnaje. 

5.       Přemýšlejte: Co nejpřekvapivějšího by se ve scéně mohlo stát?

Povolte si odstoupit od své osnovy a zvážit pár divokých možností. Co kdyby auto projelo zdí? Co když se váš hrdina zalkne a umře? Co když chlapec vyzvrací prst?

Většina z vašich scén nebude mít některý z těchto z-prstu-vycucaných prvků. Ale váš film potřebuje nějaké momenty, které budou zcela nečekané, takže se vždycky ptejte sami sebe: může tohle být jeden z nich? 

6.       Přemýšlejte: Má to být dlouhá nebo krátká scéna?

Není nic tak deprimujícího jako napsání skvělé třístránkové megascény a uvědomění si, že stejného výsledku byste dosáhli ve scéně na čtvrtině stránky. Takže se hned na začátku ptejte sami sebe: kolik FILMOVÉHO času chci téhle scéně dát? 

7.      Vypátrejte tři rozdílné způsoby, jak by mohla scéna začít

Otevřít scénu obrazem či úvodní větou dialogu, postavenými na základě závěru scény předešlé, to je nejčastější a často i nejlepší způsob. Ale tímhle se neuspokojujte a najděte alespoň tři způsoby, jak scénu otevřít. 

8.       Přehrajte si scénu na svém vnitřním plátně

Nejméně padesát procent scénáristiky je jednoduše sezení se zavřenýma očima a opakované sledování nenapsané scény v kině uvnitř vaší hlavy. Prvních pár pokusů je to těžké, takový nácvik prolomení vnitřní blokace. Ale poté uslyšíte postavy mluvit na sebe a z neurčitých pohybů se stane zřetelná akce.

Tenhle „smyčkovací“ proces je velmi důležitý. Neuspěchejte jej. Nechte scénu kolovat, prosakovat ji ven. Mumlejte si dialogy. Ponořte se do okamžiku, jak hluboko jen zvládnete. 

9.       Napište si hrubou verzi

Hrubá verze je v podstatě pomůcka, jak si zapamatujete skvělou scénu, kterou jste právě viděli ve své hlavě. Nepište věty. Nepište celé dialogy. Nezabere to více než pět minut. Prostě běžte na nejhrubší minimum, pomocí něhož scénu nezapomenete v následujících hodinách, kdy ji budete psát.

Já si většinou píšu hrubé verze ručně na papír, většinou na zadní stránky scénáře, ale můžete si je psát i do počítače. Tohle je příklad:

Duncan sedí na kraji sedačky

Postava mu říká: Jsem jeden z lékařů, který operoval vaši ženu

Nehoda, těžká zranění, zlomeniny, pardon, nemohli jsme ji zachránit

(sedí, reaguje)

Povaha zranění, plod by v děloze nepřežil, operatér byl schopen udělat císařský řez, chlapec je zdravý

(přikyvuje, neslyší)

Sestra vás za ním může vzít, naučí vás, jak s ním zacházet

Co?

Jak s ním zacházet

Vzít mě za kým / váš syn / moje žena nebyla těhotná

Tohle nejspíš nedává smysl nikomu, jen mně. Ale to je v pořádku. Hrubé verze jsou jenom pro vás, abyste nezabloudili a neztratili se během psaní plné verze scény. Ano, konečně nadešel čas a vy: 

10.   Napište plnou verzi scény

Pokud jste si napsali hrubou verzi, nezkoušejte ji pouze vycpat. Začněte nanovo. Hrubá verze je záměrně mizerná, a přepis mizerného je stále mizerný.
Hrubá verze je vaší osnovou pro scénu. Jistě, dovolte si hrubou verzi objet oklikou, pokud mezitím přišel lepší nápad. Ale pokud jste si scénu řádně promítli v hlavě (bod 8), jste pravděpodobně na správné cestě.
V závislosti na povaze scény, napsání správného dialogu může být tím největším oříškem. Zaměřte se na výběr těch nejlepších slov, která popíšou postavy, akci a tón, aby lidé při čtení vašeho čtenáře viděli ve svých hlavách tutéž scénu. 

11.   A znovu
Většina filmů se skládá ze zhruba dvou stovek scén, takže máte spoustu příležitostí k tréninku.