Soundtracková slina

Finální práce na dubnovém čísle časopisu Pevnost jsou v plném proudu, což znamená, že čtu, kontroluju, čtu, poznámkuju a ještě jednou kontroluju. Ideální čas na starou dobrou filmovou hudbu.

Po delší době jsem tak dostal silnou soundtrackovou slinu, a to dokonce specifikovanou tužbou po dosud neslyšených albech filmové a videoherní hudby. Nebo alespoň ty, které nemám natolik oposlouchané, že bych je uchovával mezi živými paměťovými buňkami.

A jak to dopadlo?

 

Hudba k filmu Sejmi je všechny od Paula Haslingera je sice správně dynamická a lehká, ale i na tomto poli nepatří mezi vrcholy. Průměr. 5/10

Stephen Barton k nové hře Titanfall je přesně ten vrchol dynamické videoherní hudby, jak si jej představuji. Na pomezí elektroniky a symfonie, nerušivé a neexhibující, pro práci prakticky ideální. 7,5/10

Thomas Newman svým Zachraňte pana Bankse nezklamal a připsal si další parádní album. 8/10

Maurice Jarre – Jakubův žebřík: ohromná pecka a vysoká soundtracková škola. 8,5/10

Michael Kamen – Jak přicházejí sny: s postupem času je sentiment Kamenovy hudby trochu otravný, ale po většinu stopáže (hlavně tklivé skladby s dominantním klavírem, cellem či flétnou) patří tenhle hravý soundtrack k silnému nadprůměru. 7,5/10

Princezna Nevěsta kytarového básníka Marka Knopflera se buď netrefila do mé momentální nálady, nebo doopravdy zestárla tak moc, jak mi připadalo. 6/10

Pedro Bromfman - RoboCop. Remake kultovní klasiky má slušnou hudbu, s důrazem na dunivé perkuse. Ale znovu bych si jej asi neposlechl. 7/10

Práce však pokračuje, jedeme dál…