Vlastně nechápu, proč trvalo tak dlouho, než jsem akci "zapisování snů" konečně spustil. Vždyť pokaždé, když přesně tuhle činnost někdo doporučoval (a že se to děje na mnoha frontách, od kurzů tvůrčího psaní, přes knihy o osobním rozvoji, kreativitě, o hledání inspirace k podnikání, po poučky psychologů), přišlo mi to jako docela dobrý nápad.
Jenomže pak to člověk zaspí, ráno vstane, sešit a tužka nikde. V mém případě tedy až donedávna. Nakonec mě k tomu dokopala půvabná knížečka Vila mystérií, ve které jsou vydané zápisy snů režiséra a scenáristy Jiřího Brdečky.
Sešit i psací potřeby jsou tak už nachystané na nočním stolku po levé straně - tedy u mojí poloviny - postele, permanentně připravené do akce. Čekají už jen na ty sny, nebo alespoň na ty, které mi alespoň střípkem uvíznou v paměti i poté, co se probudím. Jako člověk s nezdravou sympatií k sešitům a jejich nakupování jsem pro tenhle úděl samozřejmě nemohl vybrat jen tak nějaký zápisník, ta role připadla půvabnému sešitu z Bretaně, který má na stránkách často různé kresby, každá strana má jiné řádkování/kostičkování/bezřádkování, navíc je v takovém tom širokoúhlém formátu, podobném jako bloky na kreslení nebo sešity na notové zápisy. Pojmenoval jsem ho Snotes, respektive k jeho předtištěné "titulce" jsem přidal klíčové "S".
Sem si zapisuji sny.
Zatím jich není moc. Začal jsem zhruba před necelým půlrokem, od té doby sešit obsahuje maximálně dva sny za měsíc. Někdy je mezi nimi pauza krátká, jindy skoro dvouměsíční. I díky tomu, že si sny snažím zapsat, si uvědomuji, jak moc si je po probuzení nepamatuji. A taky jak moc jich vlastně ani není k zápisu. Možná se alespoň to první dá nějak natrénovat?
Taky jsem si dovedl vyhodnotit, že mám lepší (ve smyslu epičnosti, narativu, vyprávění, zajímavosti) sny, když se večer předtím napiju alkoholu. Nemusím se opít, ale jedno pivo také nepostačí.
Je fascinující, jak jsou ty sny dobré, jak jsou mnohdy skutečně příběhové, byť působí ne úplně konzistentně - emotivní sen s romantickou zápletkou se jako mávnutím proutku může proměnit v postapokalyptickou sci-fi, válečná akce zase v drama o žárlivosti. Mnohé z nich však obsahují skutečně dobré nápady, takové, které by bylo škoda dále nepoužít - ne vyloženě jako téma nebo zápletka, ale jako scéna, dílčí prvek.
Zaujalo mě také, jak se v mých snech opakují některé prvky, což je pak hodno nějaké hlubší analýzy. Kupříkladu ve dvojici snů oddělených od sebe více než měsícem se nacházel element Pallas Athény (jednou jsem ji pomáhal zachraňovat, jindy jsem jí byl já sám.
Zabere to pár minut. Musím to dělat hned po probuzení, protože každou další vteřinkou, kdy už jsem vzhůru, se ta podivná látka, ze které jsou sny spředené, trhá, krabatí a ničí. Po chvíli z ní v paměti nezůstane zhola nic.
Zabere to pár minut. Ale zatraceně to za to stojí. Vnímám teď svůj Snotes za stejně důležitý element, jako poznámkovník v mobilním telefonu.
Neváhejte se do toho pustit také. Zapisujte si svoje sny.
Žádné komentáře:
Okomentovat