Kandidáti, kandidáti, kandidáti… Jejich marketing se na vás
sype ze všech stran. Stojí za to?
Někdy je tý vlády lidu tak nějak dost.
Třeba před každejma volbama, kdy se na člověka ze všech
stran sypou výsledky průzkumů (o jejichž relevantnosti se dá výrazně pochybovat
po prezidentských volbách v USA, Brexitu a nakonec i posledních
parlamentkách u nás), volebních hesel, vlogů, záznamů debat a megadebat a
záplav statusů sociální bubliny na faceboocích a twitterech v duchu:
„Hele, nechci vám radit, koho volit, je vaše právo vybrat kohokoliv, ale
tenhlecten kandidát, ten je nejlepší, protože…“
Nakonec se člověk prostě jen těší, až to celé skončí.
Dokonce ho i lehounce přestává zajímat, kdo toho hradního bludišťáka vyhraje,
pokud bude konečně klid. Tedy, tentokrát mě vlastně všeobecně mnohem spíš
zajímá, kdo utře. A ideálně se vrátí na Vysočínu.
A teď si vlastnoručně natluču hubu o vrata, protože si budu
protiřečit.
Jedno z těch pro mě zajímavých témat dneska už v podstatě
každých voleb je marketing, hlavně ten sociální. To, jakým se kandidáti – a hlavně ti
nejsilnější – prezentují, na jakou „útočí“ cílovku, jakými kanály a sděleními.
Mám totiž pocit, že v tomhle směru jsme se v Čechách posunuli rapidně
kupředu – nakonec skvěle to ukázal příklad knížete Karla v minulých
prezivolbách, kdy se z jasného ne-favorita stal vyrovnaný oponent Milouše.
V mnohém za tenhle pokrok můžou sociální sítě, které
přeci jen vyžadují jiný druh přístupu, plus taky skutečnost, že je díky
klasickým i novým médiím ten svět tak nějak… menší. Takže je snadné opisovat od
zkušenějších.
Jak si s tím
kteří poradili tentokrát?
Podotýkám, pány
Hanniga, Kulhánka a Hynka jsem nesledoval, protože ti podle mě neměli už od
počátku mnoho šancí, a proto mi to ani nedávalo smysl. Samozřejmě, že Hannigovi
dělá kampaň nácek Adam B. Bartoš, to je dobrej bizárek, leč zapadá do intencí
naší současné politické žumpy. A Miloš žádnou kampaň nedělá, žejo.
Michal Horáček
Horáček je podle mě králem těchto voleb, co se kampaně týče.
Třeba jeho Facebook je před ostatními kandidáty o koňské délky.
Našel vynikající tón, kterého se drží, svou kampaň postavil
jako jeden z mála spíše na pozitivní atmosféře a navrch skvěle zapojil
příběhy všech těch lidí, které potkal při své kontaktní kampani.
Díky tomu jeho příspěvky vypadají živěji, než u ostatních
kandidátů, Horáčkův tým (vedený Radkou Hrstkovou z Ewing PR) našel také
poměrně povedený mix mezi politickými klišé, trochou toho patosu o tom, jak je
u nás vlastně pěkně, jak je pan Horáček skvělým
vlastencem/humanistou/otcem/člověkem a jeho vlastním programem a argumenty.
Snad je to způsobené i tím, že je pan Horáček úspěšným
textařem – jeho posty mezi ostatními kandidáty prostě poznáte.
Frikulínskou práci pak lidé kolem Horáčka dělají i na
videích – hlavní spot má povedený střih, dnešní zveřejnění „debaty“ s Milošem
zase koule.
Tlesk, tlesk.
Pavel Fischer
Tak to vypadá, že prezidentské volby u nás nebudou, pokud se
jich nezúčastní nějaký Fischer.
Přestože tým kolem pana Fischera – vede jej filmař Jakub
Hussa, který už má s prezidentskou kampaní zkušenosti díky Vladimíru
Franzovi - zezačátku neodváděl kdovíjak skvělou práci (rozuměj: jejich
chlebodárce v té době nebyl mnoho vidět ani slyšet), s přibližujícím
se finišem postupují mílovými kroky.
A tak zatímco Michala Horáčka poznáte díky tónu textů, Pavel
Fischer je prakticky jediným, kdo má naopak nějakou ustálenou grafickou
identitu. A přestože tyrkysovou osobně moc nemusím, musím uznale přikyvovat –
takhle se to dělá.
Nejsilnější je pan Fischer i co do videí s celebritami,
které ho podporují.
Plusové body pak dávám i za „copyhrátky“: PF 2018, Fisch you
were here, Tyrkysovou revoluci. Nebo za používání formátu Facebook notes.
Ale nakonec to asi stačit nebude – pan Fischer je
v podstatě kandidátém intelektuálů a pražských kavárníků (jakkoliv ten
pojem nesnáším), jednu z cílovek má podobného ladění jako minule Kníže. S tím rozdílem, že mu chybí notný kus do knížecího temperamentu, smyslu
pro humor, charismatu a noblesy. A proto – na rozdíl od Karla - neosloví mnoho
mladých.
Marek Hilšer
Hlavní slogan Srdce na hrad, videa i příspěvky podle mě
přesně ukazují, jaký Marek Hilšer je i ve skutečnosti – levicový humanista,
lidumil, skutečně hodný a inteligentní člověk, onkolog, který jako dobrovolník
pracoval v Keni. Zkrátka ideální kandidát pro členy a fanoušky Strany Zelených.
Ne, že by na tom bylo cokoliv špatného, chraňte bozi, ale víme, kde je dneska
Strana Zelených.
Dobré nápady má jeho tým (vedený Petrem Václavkem) co do
práce s videem – pobavilo mě oslovování protikandidátů s otázkou,
jaký by podle nich byl Marek prezidentem. Ale ne každý den je posvícení –
samotný oficiální volební spot obsahuje až přespřílišnou dávku patosu.
Na videa vůbec Hilšer hodně sází,
což je v současnosti jistě plus, stejně jako nebát se ukázat sympatickou a
atraktivní manželku a celý ten idylický vztah, co mají.
Jiří Drahoš
Na to, že je profesor Drahoš jedním z nejžhavějších adeptů
na prezidentský trůn, jsou jeho sociální sítě… mno, přesně takový, jakým je on
sám. Precizní (odhlédneme-li od megafailu s kusem textu obšlehlým od
Horáčka), informačně naflákaný, ale takový nemastný neslaný, bez jiskry,
neurazí ani nenadchnou. Prostě fíkus.
Přestože na svou stranu sehnal velkou spoustu celebrit, má
asi druhé nejpočetnější vojsko ambasadorů v komentářích a rád prezentuje
svoje postoje a názory, jeho příspěvky se topí v takovém tom, čemu
studenti říkají „uspávání hadů“. Věty jsou příliš dlouhé, chybí jim nějaké to
emoce probouzející slovo, otazníky, vykřičníky.
Jako by pan profesor nepoužíval tenhle kanál ke komunikaci,
ale k přednášení.
Mirek Topolánek
Jo, když se oznámilo, že jde Topol do kandidatury, bylo
jasné, že bude sranda.
Když pak vypadlo, že mu kampaň povede Jakub Horák (nedávno
úspěšně odkormidloval do Sněmovny Piráty), bylo jasné, že bude velká sranda.
A ono zatím tak nějak kde nic, tu nic. Respektive – dostáváme
přesně to, co se dalo čekat, ale nic navíc.
Silný, zvýšené ego neschovávající hlas, jednoduchá – byť trochu
cheesy – hesla (Ani výtač ani kývač), tu výpad proti sokovi (jeho terčem je
přitom nejčastěji favorizovaný Drahoš), tamhle patos s dělníky z truhlárny,
se kterými je Topolánek taky za dobře, jeden slib sem, druhý tam… Od Horáka
jsem ale čekal větší punk. Ne snad písničku s harmonikou, ale NĚCO, co
rozvíří vody.
Takže trochu zklamání – přestože je všechno tak nějak dobře.
Co dodat na závěr? Snad jen, že hodnotit kampaně je nakonec
doopravdy sranda, jejich kvalita jde skutečně nahoru. Ale stejně – už ať je to
za námi.
Žádné komentáře:
Okomentovat