Není u nás mnoho krásnějších měst,
než je Kutná Hora. Dvacetitisícové město ve Středních Čechách ohromuje
především svými památkami, díky nimž je i na seznamu Unesco.
Chrám svaté Barbory (pro mě
osobně česká Notre Dame), Kostel sv. Jakuba, barokně-gotický Kostel Nanebevzetí
Panny Marie a svatého Jana Křtitele z dílny Santiniho či proslulá Kostnice
(na to, že je tu hlava na hlavě, je v ní poněkud mrtvo - což není divu, podíváte-li se na zatraceně strašidelného "anděla", který na si hoví mezi lebkami). Působivé památky
v nevelkém městě s poklidnou atmosférou. Můj foťák si užil.
Žádná z nich se ale nemohla
rovnat restaurantu Dačický, který je poblíž „Barborce“.
Milé a oku-milé
servírky v něm v podstatě představují jen pověstnou třešničku na dortu. Slušná nabídka piv také
není hlavním důvodem tohoto příspěvku. Tím je totiž kuchyně.
Jen z jídelního lístku se sliny sbíhaly do slušného řečiště. Skvělé polévky a
nabídka hlavních jídel taková, že měl člověk doslova problém něco vybrat. Nakonec jsem
zvolil lahodně znějící Kančí guláš s brusinkami a perníkovými knedlíky. A
neprohloupil. Žádná z krás Kutné Hory v tu chvíli nemohla zastínit
obsah mého talíře.
Mňamka s hvězdičkou. Můj žaludek si užil.
Žádné komentáře:
Okomentovat