Ty geekovské radosti

Žijeme si v krásnejch časech, my fanové/geekové/nerdi. My blázni do knížek, komiksů, filmů, seriálu, her deskových i počítačových, cosplayů… Fakt že jo.

A to dokonce i tady v Čechách, v – dle globálního měřítka – koutku světa, kde jsme dlouhá léta mohli spravedlivě podléhat pocitu, že jsme oproti hlavním výspám popkultury pozadu a naprosto mimo pozornost. Což sice pořád trochu platí – ale pomalu a jistě platit přestává.

Začalo to před několika lety, kdy jsme přestali mít zpoždění v kinopremiérách filmů. Teď tuzemský běžný divák (tj. ne novinář nebo host speciálních premiér) vidí většinu z nich dokonce o den dříve než běžný divák ve Spojených státech, neboť náš kinotýden začíná ve čtvrtek, zatímco jejich v pátek. Tedy alespoň, co se blockbusterů týče, menší snímky vidíme oproti světu pořád později (pokud vůbec) – a můžeme jen doufat, že se i tahle situace zlepší.

Díky Netflixu a HBO GO už není potřeba každý seriál pirátit. Jasně, třeba zrovna prvně jmenovaný u nás díky právům a dalším okolnostech rozhodně nemá tak velkou databázi titulů, jakou nabízí v zahraničí, ale pořád byste potřebovali kus života na to vidět všechny ty zajímavý seriály a filmy, které nabízí.

V Čechách nemáme pořádnou popkulturní akci? V posledních letech Festival Fantazie spíše uvadá, dalších alternativ je však  nemálo a ve fanouškovském ohni se objevuje nové želízko – Praguecon. Ten má neskromně velké ambice stát se největším Conem kontinentální Evropy a bude to jenom radost, pokud je i naplní. Už teď jsou potvrzení zajímaví hosté – herci ze Strážců Galaxie (třeba béčkovej král Michael Rooker!), z prvoligových seriálových hitů jako Hra o trůny či Vikingové, nebo komiksoví tvůrci – a to prosím žádná ořezávátka, ale legendy jako světoznámý ilustrátor Jim Lee, který makal třeba i na Batmanovi (a že to byla práce k pokoukání)… Tohle bude zkrátka a dobře velký a program na závěr září je tak víceméně jasný – uvidíme se na Výstavišti v Holešovicích.

Což pořád není všechno. Teď  totiž slzíme radostí nad společným projektem Crwe a BB Artu. Ti se rozhodli k odvážnému kroku a ve vysokém tempu vydávají komiksy z řady DC Rebirth, navazující na události z New 52 nebo Flashpointu, v češtině coby Znovuzrození hrdinů DC. Jistě bude těžké vytrvat a udržet si pozornost kupujících, ale fandíme jim ohromně. Vždyť tímhle projektem máme proti světu zpoždění jenom dva roky!

Je libo filmová hudba? Nějaký koncert je za rohem snad každý měsíc. Žánrové knižní tituly nakladatelství chrlí v takových počtech, že byste se potřebovali naklonovat, aby bylo možné stíhat ty, které vás zajímají (natož třeba všechny). Ještě pořád také jsme (v porovnání se svou velikostí) mimořádným trhem, na kterém se dokáží udržet hned 2 žánrové časopisy, za což patří Pevnosti i XB-1 velká úcta.

A třeba pokud nestíháte číst, jak byste rádi, boom audioknih rozhodně nepolevuje, takže můžete prostě jenom poslouchat. O množství novinek na herních trzích přitom snad ani není třeba psát, množství deskovek i počítačově-konzolových pařeb nezadržitelně roste.

Jo jo, krásný časy geek má. A snad bude mít i nadále.

Statný osmdesátník Superman

V komiksových světech se pohybuje tolik superhrdinů (a superpadouchů), kolik jen spočítáte hvězd na nebi. Někteří jsou výtečně vytrénovaní jedinci, jiným změnila nějaká významná událost jejich život a dodala jim nadpřirozené schopnosti, další jsou mutanti a další zase z jiné planety. Tisíce a tisíce superhrdinů. Ale jen jeden je Superhrdina. S velkým S.

18.4.1938. To je datum, kdy se na pultech a v trafikách objevilo první číslo nové komiksové série nazvané Action Comics. Na jeho dnes již kultovní obálce je chlapík v modrém spandexu s logem „S“ na hrudi a s červenou kápí, který v rukách drží auto. Nad hlavou, jako nějaký Herkules. Takhle se světu poprvé představila legenda, prototyp a otec a nejklasičtější případ ze všech komiksových superhrdinů: Superman, Clark Kent, Kal-El.

 Mimochodem, tohle číslo samozřejmě není věnované jenom Supermanovi, obsahuje devět dalších příběhů. Pozornost na sebe ovšem strhnul primárně ten Supermanův, jak dokázala také historie (po těch ostatních dnes neštěkne ani geek). A to tak, že po prvním nákladu v množství 200 000 kusů se doslova jenom zaprášilo. Přitom se odhaduje, že do dnešního dne přežilo mezi 50 a 100 sešitů – i to je odpověď na otázku, proč je tenhle komiks nejdražší na světě. Jeho cena se v aukcí pohybuje kolem 2-3 milionu dolarů. Jeden 64 stránkový sešit tak stojí víc, než kolik většina lidí na světě vydělá za celý život.

Kdybyste si jím chtěli zalistovat alespoň virtuálně, můžete si posloužit zde (v AJ): http://www.reading-room.net/Action1/Action1P01.html

Kdo stojí za tvorbou nejikoničtějšího z hrdinů? Spisovatel Jerry Siegel a kreslíř Joe Shuster, dva kluci (v době vydání prvního Supermana jim nebylo ani 24 let), potomci židovských přistěhovalců. Právě to se logicky promítá i do DNA hrdiny, koneckonců jde o přistěhovalce, který se snaží integrovat do americké kultury, což se mu nakonec podaří tak, že je její hvězdou. Aluze na Mojžíše (děťátko poslané do jiného světa) je také poměrně zřejmá, byť v posledních letech se ze Supermana úspěšně stává hrdina více Ježíšovského tónování.

Není bez zajímavosti, že Superman, tak jak jej známe, byl jejich až druhou postavou s tímto názvem – v roce 1933 vyšel ve třetím díle Siegelova fanzinu Science Fiction představili záporáka se stejným jménem, který byl holohlavý, geniální a telepat k tomu. Úspěch neměl, a tak nebyl problém jméno použít znovu. A jistou charakteristiku původní postavy věnovat jinému padouchovi s holou hlavou a antipatiemi k hlavnímu hrdinovi „nové“ série.

Hned v prvním sešitě dostal Superman některé typické propriety, které mu zůstaly v prakticky nezměněném stavu dodnes: mimozemský původ a lidské adoptivní rodiče, ohromná síla a rychlost, chuť pomáhat slabým a bezbranným a vlastně vůbec komukoliv, kdo je v trablích, čest, zpracování kostýmu s rudými trenkami navrchu (inspirace cirkusovými siláky) a Lois Laneovou. Už od začátku je známé také jeho alter-ego, ne zcela obratný novinář Clark Kent.

Mnohých dalších nabýval až v průběhu roků – včetně kupříkladu létání (v prvních sešitech jenom krutopřísně skákal, kupříkladu přes mrakodrapy – krásná pocta tomuto létání je udělaná ve Snyderově Man of Steel, kdy Superman s tváří Harryho Cavilla, nejprve také jen tak „hopsá“, než se poprvé pořádně rozletí) a definice dalších superschopností, Lexe Luthora, sestřenky, psa, dalších obvyklých sidekicků, nemesis a padouchů a vedlejších postav, či detailněji rozepsané kryptonské historie. Nebo třeba Justice League, týmovku, ve které se nejoblíbenější superhrdinové DC dali dohromady k potírání padouchů, na které jako jednotlivci nestačí – poprvé v roce 1960.

Za osmdesát let Superman prošel mnohými dobrodružstvími, ať v hlavních, nebo v alternativních vesmírech (výjimečně dobrý je ten v komiksu „Rudá hvězda“, ve kterém Superman přistane v sovětském Rusku a pracuje tak pro tamní diktát). Mnohokrát zachránil svět, Galaxii nebo celý vesmír, párkrát se zamiloval, občas dokonce i oženil… nebo i zemřel. Svedl bitvy s plejádou padouchů (s mnohými opakovaně), příležitostně i s vlastními přáteli. Občas prohrál, většinou vyhrál.

A ne vždy tomu tak bylo pouze na stránkách komiksu – už od čtyřicátých let si svými dobrodružstvími podmaňoval posluchače rádií, stejně tak i diváky filmové a televizní v animáčích slavného Fleischerova studia, kvůli nimž se naučil létat – bylo totiž snazší jej naanimovat při letu než při skoku. První hraný spatřil světlo světa v roce 1948 (hrál jej Kirk Alyn), za tu dobu jej ztvárnilo hned několik herců v čele s Christopherem Reevem z adaptací Richarda Donnera a současným Henrym Cavillem. 

Ne každému z nich přitom přinesl štěstí – dokonce se traduje, že existuje jakási „Supermanova kletba“: George Reeves spáchal sebevraždu, Christopher Reeve byl paralyzován po pádu s koně, Lee Quigley, který hrál Supermana-dítě ve filmu z roku 1978, zemřel jako čtrnáctiletý. A mnozí další herci nedokázali po ztvárnění Supermana svou kariéru dále rozvinout.

Jakousi neoficiální Supermanovou kletbou je i fakt, že není vůbec snadné jeho příběhy psát. Těžko totiž nastolit drama kolem hrdiny, který je prakticky neporazitelný a povahově ohromný skautík. Několik autorů ukázalo, že nemožné to není (Geoff Johns, Grant Morrison, Mark Millar, Alan Moore, Mark Waid…), mnohem více si jich na něm však vylámalo zuby.

Na každý pád Superman dodnes zůstává onou „výkladní skříní“ vesmíru DC komiks. Jedním z nejslavnějších a nejznámějších symbolů popkultury (v tomto směru mu z komiksáků můžou konkurovat pouze Batman a Spider-Man). Postavou, která prožila Zlatý i Stříbrný komiksový věk, byla symbolem naděje i nástrojem propagandy během Druhé světové války (ostatně, s Hitlerem a Stalinem Superman zatočil ještě dříve, než se američané do války vůbec zapojili: strana 1, strana 2), byla ztělesněním žánru a stála i u zrodu moderních grafických románů a dospěláckých komiksů (byť v ne úplně kladné roli v Návratu temného rytíře Franka Millera).

Ale hlavně je tím, který bude už navždy známý jako první velký Superhrdina.

Pětihvězdí v roce 2015

Jsem sice fanoušek setavování žebříčků, ale napadlo mě, že letos se tomu vyhnu. Místo toho sestavím seznam všech těch filmů, knih a komiksů, které jsem v loňském roce viděl poprvé a obšťastnil plným hodnocením na těch oblíbených serverech - CSFD a Goodreads. Takže pokud sháníte tip na pořádnou počtenici nebo podívanou, tady jsou. 

Filmy

Co se diváckých zážítků týče, splnil jsem si obě předsevzetí - vidět 200 nových filmů (což bylo předsevzetí pro rok 2015, stejně jako rok předtím a rok poté) a vidět všechny filmy, které získaly Oscara v kategorii Nejlepší film (což bylo předsevzetí dlouhodobé). K těm Oscarovým bych se rád vrátil v samostatném textu.

Sicario: Nájemný vrah (2015)

Farář u svatého Dominika (1944)

Eso v rukávu (1951)

An Inspector Calls (2015)

Hádej, kdo přijde na večeři (1967)

Ghost Dog: Cesta samuraje (1999)

Mr. Holmes (2015)

Odtud až na věčnost (1953)

V hlavě (2015)

Rituál (1973)

Oceány (2009)

Píseň moře (2014)

Diamanty jsou věčné (1971)

Kingsman: Tajná služba (2015)

Zodiac (2007)

Údolí včel (1967)

Whiplash (2014)

V součtu jsem viděl 228 nových filmů a jen dva seriály - Kovboje Bebopa a Awake: Probuzení. Asi moc nejsem na roztahané příběhy. Ale zkouším to napravit a doháním - pomalu - své televizní resty. A že jich je.

Knihy

Jedediah Berry - Příručka pravého detektiva

Jo Nesbo - Krev na sněhu I.

Fredrick Backman - Muž jménem Ove

Komiksy

Daniel Majling - Rudo

Bill Willingham - Mýty 4: Pochod dřevěných vojáčků

Neil Gaiman - Sandman: Lovci snů

Kurt Busiek - Marvels: Zázraky

Mark Millar - Starej dobrej Logan

Grant Morrison - Arkham: Pochmurný dům v pochmurném světě

Mark Millar - Superman: Rudá hvězda

Alan Moore, Ed Brubaker - Kameňák a další příběhy

Juan Diaz Canales - Blacksad

Neil Gaiman - 1602

Co se čtení týče - stručné statistiky roku 2015 jsou:

- přečteno 66 knih a 60 komiksů, celkem 30 506 stran (jo, až takovejhle magor jsem, když přijde na statistiky)

- jedinou knihu jsem přečetl hned dvakrát: Fredrick Backman - Muž jménem Ove (takhle dobrý to je)

- 16 knih jsem přečetl v elektronickém formátu (což je přibližně 25 %), komiks pouze jeden

- 3 knihy jsem přečetl v angličtině, komiks - opět - pouze jeden (Richardson, Sakai - 47 Roninů - jo, je to tentýž jediný čtený v elektronické podobě)

A v roce 2016 ve čtení a sledování rozhodně nepolevím.

Sága - Romeo a Julie za časů hvězdných válek

Plejádou cen ověnčená série Briana K. Vaughana Sága konečně dorazila do našich luhů a hájů. Může její úvodní díl vůbec dostát očekáváním, které se k ní váží?

Vaughan u nás není kdovíjak neznámým autorem - přečíst jsme si mohli jeho působivou jednohubku Smečka z Bagdádu, se slušným úspěchem se mezi tuzemskými čtenáři setkávala také série Y: Poslední z mužů. Přesto jsme si na Ságu (v USA stále nezavršenou) museli počkat celé tři roky, během nichž Vaughan za své dílko posbíral kvantum cen včetně několika komiksových Oscarů - Eisnerových cen.

V Sáze opět dokazuje, jak výjimečným je vypravěčem. S jakou lehkostí dokáže žonglovat se žánry, s dějovými linkami a motivy, aniž by se u toho sebeméně byť jen zafuněl. Sága tak představuje půvabný mix sci-fi, fantasy, hororu i pohádek.

V univerzu, kde zuří konflikt mezi technickou (z planety Pevnina) a magickou civilizací (z měsíce Pevniny - Girlandu), se zrodil překvapivý vztah: Girlanďan Marko a Alana z Pevniny, jimž válečný vztah rozhodně nebránil v lásce, sexu a početí dítěte. A právě po porodu dcerky se dvojice rozhodne dát válce vale. Není však ani trochu překvapivé, že se jejich dezerce, vztah a dítě nezamlouvá ani jedné z nesnášících se stran.

Brian K. Vaughan a Fiona Staplesová

Základní dějová kostra je na první dobrou triviální - hlavní hrdinové putují a cestou potkávají další a další - a mnohdy velice bizarní postavy. I díky tomu však může Vaughan snáze ohromovat formou. Jeho vyprávění je svižné a zábavné, kromě motivů a žánrů svižně střídá i tón: tu nádherně cynický, jindy pohádkově kouzelný, Vaughnovi rozhodně nechybí nadhled, fantazie (někdy až Gaimanovská - např. kouzlo potřebující ke svému vzniku nějaké tajemství) ani talent pro neuvěřitelně sympatické postavy či nakažlivý „Rkový“ humor. Veškeré svoje nadání Vaughan naštěstí předvádí více než ochotně.

Samozřejmě, první kniha Ságy není ničím víc než expozicí, díky čemuž se jen těžko hodnotí, neboť nemáme nejmenší představy, kam nás příběh zavede a kde se zakončí. A zda Vaughan dokáže nastavenou laťku udržet, nebo ji dokonce přeskočí? Ale jako expozice funguje znamenitě a nelze se netěšit na pokračování.

A pokud tahle série u nás nevyjde pro nezájem, je český komiksový čtenář a fanoušek valibukem a ignorantem.

90% (aneb není co vytknout, ale nechme si prostor pro zlepšení)

Sága 1

Scénář: Brian Vaughan

Kresba: Fiona Staplesová

Překlad: Richard Podaný

Vydal: BB Art, 2015

168 stran, 399 Kč

1602: Gaiman, Marvel a Zlatý věk

Ultimátní komiksový komplet se bezesporu stihl stát jakýmsi fenoménem na našem komiksovém trhu. Což není překvapení – přinášet komiksařům významnější kusy slavné stáje Marvel v hardbacku za bratru příjemná dvě kilča (později 250,-), to je sázka na jistotu. Už dnes jsou některá z čísel oné vybrané šedesátky (v současnosti již víme, že i v Čechách bude tato základní řada o další kopu navýšena) jen špatně sehnatelná.

Jednou z nejvýznamnějších akvizic, se kterou jsme se mohli v rámci „ÚKáKáčka“ seznámit, je specifická (v rámci nakladatelství orientovaného spíše na superhrdinské extraefektní oddychovky) minisérie 1602 z pera veleoblíbeného komiksového scénáristy, spisovatele (a mnohé další) Neila Gaimana. Ten se mezi první autorskou komiksovou ligu vyšvihl parádní sérií Sandman, nedávno jsme si mohli přivonět k jeho Černé orchideji, ve svých rukou měl třebas také milý, dvousešitový minipříběh Batmana a jeho smrti Co se stalo s temným rytířem?

I jednoho dne přišel Neil Gaiman k šéfstvu Marvelu a to mu položilo otázku: „Co bys chtěl napsat?“ Žádná omezení pro autora takového ražení - a to hned při první spolupráci. Nebyl by to Gaiman, kdyby řekl něco ve smyslu: „Půjčte mi na chvíli Spider-Mana, proženu ho New Yorkem a nechám ho bojovat třeba s Green Goblinem.“ Nebyl by to Gaiman, kdyby látku nepojal po svém: v rámci tradic žánru i nakladatelství a zároveň jako by „z druhé strany“, jak je jeho zvykem u Sandmana, povídek, románů a vlastně takřka všeho, nač jeho skvostná autorská ručka sáhne.

Na tradice zezadu

A tak vzal tradiční hrdiny, s nimiž se potýkal jako chlapec-čtenář v šedesátých letech – v onom bájném druhém "Zlatém věku" Marvelu. Počkat, Zlatý věk, volná asociace, šup sem rovnítko – Zlatý věk za vlády Královny Alžběty I.! Zadní vrátka k obejitím tradic byla nalezena. Gaiman sebral některé z hlavních postav, na nichž Marvel v šedesátých letech budoval své renomé, a zasadil je do roku 1602, těsně před smrt velké královny.

Ne, mezi budovami Londýna se neprohání Spider-Man ve svém červeném spandexu, každý z oblíbených hrdinů je přimknut době příběhu. Sir Nicholas Fury pracuje coby špión Jejího Veličenstva, jeho pravou rukou je mladý Petr Parquagh – obyčejný chlapec s lehkou úchylkou na pavouky, tajemný pan Strange je královniným „lékařem“, králem nočních ulic je irský slepý bard a ďábel Matthew, chromý Javier je ředitelem školy pro speciální syny významných rodin, na niž inkvizice pohlíží jako na sídliště ďáblova plémě, zlovolný baron Otto von Doom lační po opanování Evropy… a mnohé, velemnohé další.

Je to v podstatě jedna velká a zábavná hra, kterou Gaiman se čtenářem hraje. Ani za mák se ovšem nesnaží jej lacině tahat za nos, k jednotlivým postavám většinou dodává dostatečné množství vodítek, zaručujících, že jejich původ komiksově vzdělanější zaručeně poznají. Po svém však hrdiny ještě malinko postrčí do mýtických struktur (Ačkoliv, co jsou komiksoví hrdinové, když ne báje a mýty dneška? Není Superman Heráklem současnosti?), takže se kupříkladu z členů Fantastické čtyřky mohou stát symboly základních elementů. A tento zábavný intertextuální koktejl ještě zvládá chytře provázat se skutečnou historií. A současností. A tedy i zařídit, aby šla čtenáři hlava kolem nad jeho autorským géniem, aniž by přitom působil jako onanista.

K dokonalosti pak Gaimanův scénář dovádí kresba Andyho Kuberta – s výraznou tužkou, častou detailností věrnou evropským tradicím.

Ve zkratce: ano, tohle se zatraceně povedlo.

Čtenářský deník 2015

Rozhodl jsem se v roce 2015 číst. Hodně číst. A psát o knihách, které čtu. A dělit se o to, co jsem napsal o knihách, které čtu. Tady je první desítka:

 

Robert W. Chambers: Král ve žlutém

Při hodnocení bych knihu rozdělil na tři části:
- úvodní třetina patří mysteriózním příběhům o záhadné knize "Král ve žlutém", která v lidech rozdrnčí struny příčetnosti až k prasknutí. V těchto příbězích je rozpoznatelný inspirační zdroj Lovecrafta. Chambers je však neprodává s takovou grácií jako Mistr, dokonce ani jako jeho předchůdci Poe či Ambrose Bierce. Přesto slušné počtení.
- ve druhé třetině dojde na překvapivě (v porovnání s předchozí částí) citlivé romantické fantazie, z nichž některé vůbec nepůsobí zestárle - tady jsem si knihu užíval nejvíce
- závěrečné povídky patří nedávné (pro Chamberse) historii Paříže a americkým studentům umění - s těmihle texty jsem měl největší problém, nepřinášejí nic zajímavého po stránce formální i obsahové.

Douglas Adams: Stopařův průvodce po galaxii – Život, vesmír a vůbec

Stopař u mě začíná trpět podobným neduhem jako "konkurenční" Zeměplocha - po několika knihách už ty geniální vtipy zkrátka toliko neokouzlí. 

Třetí kniha je v jejich kladení navíc lehce střídmější a naředěnější - přesto mám tucha, že si už napořád budu pamatovat, v čem tkví umění létat.

Alissa Nutting: Tampa

Tentokrát trochu říznější názor, ale vzhledem k povaze knihy...
Nakonec ne tak provokativní, jak jsem čekal (i když, berte toto tvrzení od člověka, který do vyhledavače zadává termín MILF i několikrát týdně, s rezervou), ale zase o mnoho chytřejší satira na školský i soudní systém a vlastně i společnost jako takovou.
Hrdinka je bezcitná sociopatka, která lidi kolem sebe vysává jako upírka, aniž by se nad svým počínáním kdy pozastavila - k snídani do sebe nechá manžela - svůj finanční zdroj vymasturbovat (její vlastní termín), aby k obědu zničila život nějakému čtrnáctiletému kloučkovi, kterých má kolem sebe coby učitelka poměrně dost.
Nelze v Tampě nevidět anabázi na procesy s podobně "postiženými" učitelkami, na nichž se vždycky rád přiživí bulvární tisk. Nutting navíc hned ve své prvotině vykazuje zábavný a hravý styl, ve kterém je trochu cítit inspirace Palahniukem.
Perličkové P.S.: Při porovnání s Lolitou (která by se mohla zdát - chybně - tematicky podobná) vychází najevo, že zlo je vždycky na stranách žen - nezávisle na věku. :D

Před Strážci: Ozymandias/Karmínový korzár

Chápu (a chápu i proč), že jdu v tomhle případě trochu proti proudu, ale pro mě osobně je Ozymandias/Karmínový korzár nejlepším svazkem téhle diskutabilní série. Veidtovo košaté komentování a myšlenkové pochody mě nenudily, naopak - bylo zajímavé sledovat jeho minulost, každý ten krůček za krůčkem až k velkolepému cíli. 

Karmínový korzár je příběhově postaven na pirátských historkách (proto připomíná i třebas Piráty z Karibiku), takže nepřekvapí ani motivy, ani líbivou, i když dnes už poměrně klasickou pointou. Ale ta parádní kresba z něj dělají pěkný zážitek. 

Jednohubka o Dollarové Billovi je pak nádhernou satirkou s poměrně silným koncem.

Robert J. Sayer: Flashforward

Příjemné překvapení. Tvorba Roberta J. Sawyera je mi známá, leč nikdy jsem se s ní neseznámil blíže, což do budoucna dozajista napravím. Ke knize jsem se dostal v podstatě díky znalosti seriálové adaptace, která na Sawyerově zápletce staví, jak je zvykem, docela jiný příběh.
Při spuštění velkého pokusu v CERNu dojde k neočekávané události - všichni lidé na světě (a další tvorově s vědomím, třebas opice) na dvě minuty omdlí a každý vidí sebe sama v budoucnosti za 20 let. Následky jsou samozřejmě katastrofální, především na dálnicích a v letadlech, která zrovna neměla to štěstí být tak vysoko, že fungovala jen na autopilota a tak jim dvouminutový výpadek v kontrole nevadil.
Bavilo mě, jak svůj nápad Sawyer vytěžil téměř na maximum - kromě dějových linií samotných jsou před každou kapitolou titulky novinových zpráv (a leckdy je v nich mnoho humoru). Zábavný byl i koncept jedné z ústředních linií - detektivka naruby, kdy postava ví, že zemře, a tak pátrá po vrahovi, aby jej mohl zastavit předem.
Ve zbytku kniha stojí na klasickém sci-fi tématu - nervozitě z rychlosti vědeckého a technologického pokroku. Máme si hrát na Boha? Je to, co víme, skutečně pravda? Sawyer poměrně obratně míchá fyziku (jejíž pravdivost v textu naštěstí nejsem schopen úplně posoudit, díky čemuž jsem nebyl při čtení srážen, ale zněla mi poměrně košér) a "masovou filozofii" - nenáročnou a snadno pochopitelnou. Ani jedno z toho neubírá knize na čtivosti - a je to vysoká čtivost, dlouho jsem se takto nezačetl.

Michael J. Sullivan: Královské spiknutí

Do čtení téhle knihy mě v podstatě dotlačil kamarád, jehož vkusu si poměrně vážím - leč tentokrát jsme se nesešli.
Královské spiknutí je totiž jen čtivá a svižná jednohubka - nic více, nic méně - nic, z čeho by měl být člověk nějak extrémně nadšený. Postavy jsou sice zábavné (především svými netušenými schopnostmi), ale neskutečně ploché a klišovité, zápletka je triviální a okořeněná jen tím, že protagonisté patří mezi nájemné zloděje (což už ale není kdovíjak originální postup). Potěšil dobrý překlad.
Jako odpočinkovka před spaním fajn, ale nic více.

Jan Poláček: Spěšný vlak Ch.24.12.

V našich žánrových vodách hojně opěvovaná kniha, na kterou jsem měl proto spadeno už nějaký ten pátek. A Poláček potěšil a zklamal zároveň.

Dlouho jsem přemýšlel, čím vlastně - kniha je krásně napsaná, s důrazem na detaily a libozvučnost, je zasazená do alternativní reality v nejlepším duchu mého oblíbence Philipa K. Dicka (jehož občas i připomíná) v kombinaci s rodinnými mindráky, chytře nabaleno na naši pravou realitu (první polovina padesátek pod nadvládou nácků vlastně nepůsobí o mnoho jinak než první polovina padesátek pod nadvládou komančů). A doplněno o - a tady přichází, jak jsem zpětně dobádal, můj problém - magii. Vím o Hitlerově vášni v okultismu a spiritualismu, dokonce i o Thulské společnosti, propojení oné doby s magií mi připadá v pořádku (třebas v textech Tomáše Bandžucha), ale ve Spěšném vlaku mi tyto fantasy prvky jednoduše neseděly a jenom mě rozrušovaly.

Na naše poměry jde bezesporu o parádní dílko - ovšem já očekával (a přehnaná očekávání vložená do Spěšného vlaku knize jistě nepřilepšila), že při jejím hodnocení nebudu muset dodávat ono entrée "Na naše poměry".

Alejandro Jodorowsky, Moebius: Incal 

Těžko psát o Jodorowském, ten člověk je snad z jiné dimenze. Jak ukazuje skvělý loňský dokument Jodorowského Duna, Incal obsahuje mnoho prvků z připravované adaptace veledíla Franka Herberta, která vlivem připosranosti šéfů hollywoodských studií padla. Jen těžko si těchto prvků poté nevšímat. 

Jodorowsky s Moebiem však stvořili svébytné sci-fi dílko, obratně balancující na hraně parodie. Jejich fantazie se zdá být bezbřehá - ač mnohé nápady dnes působí již úsměvně naivně. I přesto je (především díky parádní kresbě) Incal Dílo (s velkým).

Jeff Smith: Kůstek 6 – Hledači pokladů

Tak jako takřka každá rozsáhlá série, i Kůstek má svůj "připravovací" předposlední díl. 

Ten, v němž se toho zase tak moc nestane, figurky se zdánlivě bezcílně pohybují po šachovnici, nenachází mnoho odpovědí (spíše zakopávají o další otázky) a připravují se na bouři.

A bouře se blíží.

Jeff Smith: Kůstek 7 – Koruna z rohů

Velké kůstčí finále!

Epické bitvy přibaleny. Poslední Kůstek je doslova narvaný akcí, aniž by Jeff Smith zapomínal na prvky, které jeho sérii zvedají mezi legendy: roztomilost, vtip, dojemné scény a Trnčina stehýnka. Snad jen ten závěr nemusel být tak natahovaný - ale chápu, ani autorovi se s postavami nechtělo loučit. 

Byl jsem na tom podobně.

Knohomolův rok 2014

O svém čtenářském předsevzetí na loňský rok jsem se již jednou zmiňoval v době, kdy se mi podařilo nastolenou hranici 50 knih zlomit. Stejně mi to však nedá se ke čtenářskému roku 2014 vrátit.

Statisticky vypadal takto:

70 knih (z toho 18 elektronicky a 3 v angličtině, což je zhruba o tři víc než kdykoliv předtím)

1 básnická sbírka 

84 komiksů

Z toho všeho jsem 58 titulů četl „pracovně“ (povětšinou recenze) a 97 čistě pro radost. A všechno jsem poctivě hodnotil na goodreads.

Nejlepšími literárními zážitky roku pro mě byly tyto tituly:

Knihy

Francis Scott Fitzgerald - Velký Gatsby: Nádherně odvyprávěný příběh posedlosti.

Frank Herbert - Duna: Zasloužená sci-fi klasika, která se čte na jeden nádech. Velká věc.

Francois Truffaut - Rozhovory Hitchcock/Truffaut: Setkání s dvěma génii filmu vypoví o tomto umění víc než leckterá učebnice.

Pierre Boulle - Planeta opic: Pod tou sci-fi slupkou je krásně satirická záležitost.

James Ellroy - L.A. Přísně tajné: Kriminálka s velkým K.

H.G. Wells - Válka světů: Další nesmrtelná klasika a dohnaný velký rest.

Charles Dickens - Příběh dvou měst: Zezačátku se trochu táhl, v závěru jsem zamačkával slzy.

Dennis Lehane - Dotek temnoty: Uf. Lehane umí fyzicky bolet, ale autor je to vynikající.

Catheryne M. Valenteová - Nesmrtelný příběh: Nejnápaditější fantasy/magický realismus kniha, jakou jsem loni četl. Určeno spíše pro ženy, ale kouzelný zážitek.

Komiksy

Calvin a Hobbes: Svět je kouzelný - Rozloučení se dvěma kámoši je tradičně skvělé a dojemné.

Neil Gaiman: Černá orchidej: Prostě Gaiman. Poetika...

Emmanuel Guibert: Fotograf - syrová dokumentární podívaná na válku SSSR vs. Afghánistán.

Ed Brubaker: Captain America - Zimní voják

Jeff Smith: Kůstek 6

A předsevzetí na rok 2015? Rovná stovka. I s komiksy zvladatelné číslo.

Momentální překapitánováno

Jelikož se blíží premiéra filmu Captain America: Návrat prvního Avengera, přišlo mi vhodné se s ikonickou postavu komiksového světa Marvel blíže seznámit.

obr. 1 - První číslo s Kápem

Ještěže italské nakladatelství Hachette Fascicoli zahrnulo do svého plánu vydávat marvelovský Ultimátní komiksový komplet i v českojazyčné verzi. Právě díky tomuto kroku bylo tak snadné se ke kápovským komiksům dostat. Ke dnešku vyšly prozatím čtyři: na dva díly rozdělený Zimní voják (viz níže), Nový úděl (skvěle napsaný patos reflektující USA po událostech 11. září) a Vyvolení (další patos - ostatně jemu se postava Captaina, oděná do barev americké vlajky, vyhnout nemůže - ovšem scénárista - spisovatel David Morrell, autor kultovního Ramba, poměrně zklamal). 

Odhlédneme-li od titulů, v nichž je Steve Rogers aka Captain součástí Avengers.

A právě ze Zimního vojáka bude Návrat prvního Avengera vycházet (samo sebou dost volně), jak napovídá originální název filmu (Captain America: Winter Soldier). V něm se Kápo dostává do krajně vyhrocené situace – stojí tváří v tvář smrtelnému nepříteli, a zároveň i silám, jež si nemile pohrávají s jeho vzpomínkami na prvního sidekicka – Buckyho. Ten podle Brubakerova scénáře nebyl jen veselou chodící protiváhou hitlerjugends, ale i velice talentovaným operativcem. Bucky dělal v tichosti to, co Captain nemohl.

obr. 2 - Kápo mlátí "Hitlera" na přehlídce (Captain America: První Avenger)

Nakonec jsem si pustil i první Captainův film z marvelovské stáje.

Ten, který se mi před třemi lety tak moc nelíbil.

Díky druhé projekci mi došlo, že jsem se nemohl více zmýlit. První Avenger je po opětovném zhlédnutí v mých očích dost možná nejlepší Marvelovkou. Dobře natočený, hravý (skvělé jsou scény s Kapitánem, který slouží jako propagandistická hvězdička – zamiloval jsem si záběr na děti, držící komiks se svým hrdinou, komiks, který je velice podoben tomu, v něm se Kápo poprvé objevil i ve skutečnosti) a hlavně skládající poklonu propagandistickým filmům první poloviny 40. let a rovněž i příběhům muže, který stojí mimo čas.

obr. 3 - záběr z Captain America: První Avenger, v němž si děti čtou Kápův komiks

Po těchto dvou kulturních zastávkách není možné se na filmového Zimního vojáka netěšit. I trailery totiž vypadají lahodně.